Vlastní životopis a současně svědectví, které mapuje naše moderní dějiny. Autorovy osudy totiž v mnohém připomínají cesty, kterými se po druhé světové válce ubírala celá naše společnost.

Kniha čtivým a strhujícím způsobem podává obraz naší nedávné historie na příběhu konkrétního člověka, který si prošel rozhodně ne přímočarou a černobílou cestu životem.

Autor v knize líčí atmosféru, v níž vyrůstal za první Československé republiky a dospíval za Slovenského státu. Vypráví o problémech, které měl na Slovensku se svým československým původem, o tom, jak se stal katolickým aktivistou, členem Slovenského národního povstání, zajatcem, vězněm gestapa a po osvobození diplomatem.

Hovoří o svých zkušenostech z poválečné Moskvy, kde se oženil a narodila se mu dcera, které ale kvůli zvůli komunistického režimu a sledu událostí musel ponechat v Moskvě a viděl je až po více než dvaceti letech. Přibližuje poměry na moskevském velvyslanectví po komunistickém únorovém puči v Československu. Popisuje život na stavbě tunelu pod Letnou, pak v komunistických věznicích, uranových dolech a po amnestii na různých pracovištích.

Hovoří o účasti katolíků na Pražském jaru, o perzekuci křesťanů v době "normalizace", o disentu a kolaborantech, o Anežčině svatořečení, pádu komunismu a svobodě znamenající sjednocení jeho vlastní rodiny rozdělené politickými událostmi. Miniportréty charakterizuje četné osobnosti- biskupy, kněze, politiky, prosté lidi, hrdiny, slabochy ale i zrádce, s kterými přišel v různých prostředích do styku.

Václav Vaško zemřel v Praze 20.5.2009 ve věku 88 let.