Básnická freska zpracovává biblický příběh o Noemovi a jeho stavbě archy jako zápas s obyčejnými lidskými problémy ve chvíli ohrožení přírodní katastrofou.

Pěkným jazykem vyprávěný příběh o potopě využívá sumerskou verzi mýtu, epos o Gilgamešovi a biblický text, čerpá i z teorie švédského geologa, že potopa byla způsobena kombinací zemětřesení a cyklonu. Zobrazuje společenství lidí ve chvíli ohrožení, zápas víry a beznaděje, lásky a nenávisti.

V románu se prolíná umělecké zpracování biblického příběhu a teorie přírodní katastrofy, která postihla Mezopotámii a stala se základem mýtů. Samotný román není jen eposem o hrdinství Noema a jeho synů, ale příběhem lidí, kteří se potýkají s obyčejnými lidskými problémy, s láskou, nenávistí, závistí, strachem. A pocitem viny, že oni jediní přežili.