Další soubor příběhů a podobenství salesiánského kněze se opět pokouší přispět k harmonii vnitřního světa člověka a rozvíjet jeho křesťanské a duchovní hodnoty.

Záměrem Bruna Ferrera, podobně jako u jeho předcházejících prací, je navodit ve svých stručných příbězích otázky, které se týkají hlavně mezilidských vztahů a zamýšlejí se nad životními hodnotami a jistotami. "Uvnitř nás je ohromná síla, ale snadno na ni zapomínáme," tvrdí například Ferrero v jednom ze svých poučení a na názorném příkladu dokumentuje, že pokud jeden člověk chce pomoci druhému, nic mu v tom nemůže zabránit. Podobně je tomu i v jednom z dalších příběhů, v němž nepříliš majetní obyvatelé vesnice přinesli zbytky vlny, z něhož před krutou zimou upletli chudému starci svetr, jenž by ho ochránil v mrazivém období. A v důsledku tohoto milosrdného činu může Ferrero konstatovat, že "láska je jediný poklad, který se rozdělováním zvětšuje."