Poutě na svatá místa jsou formou zbožnosti, kterou najdeme u všech národů a ve všech dobách. Pro křesťany se staly poutě všeobecným zvykem po roce 326, kdy se císařovna Helena vydala na cestu do Jeruzaléma. Brzy začaly poutě i na jiná místa než jen do Svaté země - ke hrobům apoštolů, mučedníků, především pak do Říma.

Cílem pouti je tedy nějaké svaté místo, kde se uchovávají ostatky svatých, milostné obrazy nebo kde světec žil. O tom, jak vypadaly a jaký měly cíl poutě v křesťanském starověku a ve středověku, informují první dvě kapitoly knihy. Podstatná část publikace je věnována jednotlivým Svatým rokům, jejich úloze na očistné cestě církve. První Milostivé léto bylo vyhlášeno Bonifácem VIII. v roce 1300...