Pozn.

40000 výt.

Vzkříšení napsal T. v 90. letech, v posledním období své lit. činnosti, kdy se rozešel se svou třídou a přešel na posice patriarchál. rolnictva. Odtud se "obořil vášnivou kritikou na všechny současné vládní, církevní, hospodářské a společenské pořádky, kt. jsou založeny na vykořisťování mas, na jejich ožebračování, na ničení vesnického pracujícího lidu a drobného rolnictva, na násilí a pokrytectví, kt. shora až dolů prostupují celý souč. život". (Lenin.) Rom. se rozvíjí ve dvou liniích: jednou je život Katuše Maslovové, schovanky v domě Něchljudovových tetiček, kterou Něchljudov svedl, opustil a která proto "přestane věřit v dobro" a dostane se až do vykřičeného domu. Druhou linií je životní historie knížete Něchljudova. Když se po letech s Katuší setká před soudem, kde zasedá v porotě, prožívá duševní zlom a rozhoduje se odčinit svou vinu. Avšak po zdrcující kritice carismu a hluboké sebeanalyse provádí "čistku duše", v níž dochází k ideji "neprotivit se násilí", ideji zakládající se na mravním sebeuvědomování jako jediné cestě radikální změny v životě lidí. Přes tento mylný závěr je Vzkříšení "znamenité a vzácné dílo jak po stránce sociální, tak umělecké. Velký spisovatel-realista v něm osvětlil nejvážnější stránky života Ruska konce 19. stol., a to s hlediska mnohamilionového utištěného rolnictva"