Autobiografické vzpomínky navazují na knížku Děti na zabití a pokračují v líčení dalšího života týrané dívky v době, kdy se vymanila z vlivu svých rodičů.

Dcera maloměstského berního úředníka spolu s bratrem prožila po smrti vlastní matky celých šest let nelidského zacházení ze strany macechy, které jejich otec bezvýhradně podléhal. Po pobytu v sanatoriu se po zákroku sociálního úřadu dostává jako patnáctiletá do Brna do pěstounské rodiny, kde je využívána k nejrůznějším domácím pracím až do doby, kdy se vrací na zkoušku domů. Tam ji po krátkém čase čeká další zklamání a bezdůvodná macešina zášť dívku vyhání z domova definitivně. Nakonec se hrdinka po zásahu rodičů a známých seznámí s ruským emigrantem, odjíždí do Prahy, kde se těsně před válkou za něho provdá. Celé autorčino vyprávění je dokladem skutečnosti, že se týrané děti snadno stávají obětí trestné činnosti a dalšího násilí. Knížka je doplněna několika autentickými současnými příběhy týraných dětí z evidence FOD, a kapitolou Praktické rady FOD, které stručně seznamují s problematikou týrání dětí a s institucemi, na něž je možné se v případě potřeby obrátit.

Navazuje na knihu: Děti na zabití